1. Výběr pozitivních autoprotilátek
Zaškrtněte autoprotilátky zjištěné laboratorním vyšetřením (ELISA, IIF na HEp-2, imunoblot). Systém okamžitě vyhodnotí kompatibilní diagnózy a seřadí je podle počtu shodných markerů a jejich diagnostické specificity[cite: 1, 2, 3].
Odpovídající diagnózy a diferenciální rozvaha
Zatím nebyly zaškrtnuty žádné protilátky. Zvolte alespoň jednu protilátku výše.
Výběr diagnózy
Zvolte revmatické nebo autoimunitní onemocnění pro zobrazení kompletního spektra asociovaných autoprotilátek, jejich obvyklé prevalence, zastoupených izotypů (IgG podtřídy, IgM, IgA, IgE) a klinického významu[cite: 1, 2, 3].
Referenční přehled & Izotypový profil
Strukturovaný klinický přehled klíčových skupin autoprotilátek sestavený ze syntézy Volkov et al., Žurek 2024 a Mendez-Rayo et al..
Význam izotypů a podtříd IgG v patogenezi (Volkov et al. 2022)
Většina diagnostických testů vyšetřuje pouze celkové IgG, avšak specifické izotypy a podtřídy mají zásadní patofyziologický a klinický dopad:
- IgG1 a IgG3: Silně aktivují klasickou cestu komplementu a vážou stimulační Fcγ receptory. Typické pro systémový lupus erythematodes (anti-dsDNA IgG1/IgG3), vaskulitidy (anti-PR3, anti-MPO) a Sjögrenův syndrom (anti-SSA/Ro)[cite: 1].
- IgG4 dominance: IgG4 je funkčně monovalentní (dynamická výměna ramen Fab), neaktivuje klasický komplement, ale způsobuje onemocnění přímým blokováním proteinových interakcí[cite: 1]. Vyskytuje se u pemfigu (anti-Dsg1, anti-Dsg3), membranózní nefropatie (anti-PLA2R), MuSK-myastenie a u části idiopatických myozitid[cite: 1].
- IgA izotyp: Ukazuje na možný patogenetický vztah ke slizničnímu imunitnímu systému a mukózním patogenům (např. anti-PR3/MPO IgA nebo anti-β2GPI IgA u tzv. séronegativního antifosfolipidového syndromu)[cite: 1, 3].
- IgE autoprotilátky: Dlouho opomíjené; prokazují korelaci s aktivitou choroby u bulózního pemfigoidu (anti-BP180), pemfigu i SLE (anti-dsDNA IgE)[cite: 1]. Představují most mezi alergií a autoimunitou[cite: 1].
ANA vzory dle mezinárodního konsenzu ICAP (anapatterns.org)
Nepřímá imunofluorescence (IFA) na HEp-2 buňkách je zlatým standardem screeningu[cite: 2, 3]. Klasifikace ICAP dělí vzory na jaderné, cytoplazmatické a mitotické[cite: 2, 3]:
| Kód ICAP | Vzor na HEp-2 | Cílové antigeny | Typické klinické asociace |
|---|---|---|---|
| AC-1 | Homogenní jaderný | dsDNA, histony, nukleosomy | SLE, léky indukovaný lupus, juvenilní idiopatická artritida[cite: 3] |
| AC-4, AC-5 | Jaderný jemně/hrubě skvrnitý | SSA/Ro, SSB/La, Sm, U1-RNP, Scl-70 | SLE, Sjögrenův syndrom, systémová sklerodermie, MCTD[cite: 3] |
| AC-3 | Centromérový | CENP-A, CENP-B | Limitovaná systémová sklerodermie (syndrom CREST), PAH[cite: 2, 3] |
| AC-8, 9, 10 | Nukleolární | Scl-70, Fibrillarin (U3-RNP), Th/To, PM-Scl, RNA pol I–III | Difuzní systémová skleróza, překryvné myositidy, těžké plicní postižení[cite: 2, 3] |
| AC-19, AC-20 | Cytoplazmatický skvrnitý | Jo-1, PL-7, PL-12, ribozomální P-protein | Antisyntetázový syndrom, polymyositida / dermatomyositida, neuropsychiatrický SLE[cite: 3] |
Revmatoidní artritida: Revmatoidní faktor vs. ACPA
Protilátky u revmatoidní artritidy (RA) představují zásadní diagnostický a prognostický nástroj[cite: 2, 3]:
- Revmatoidní faktor (RF): Autoprotilátka proti Fc fragmentu autologního IgG (nejčastěji měřen IgM izotyp)[cite: 2, 3]. Senzitivita u RA cca 60–80 %, specificita však pouze ~75 %[cite: 3]. Vyskytuje se běžně i u jiných stavů: Sjögrenův syndrom (75–95 %), kryoglobulinemie (100 %), SLE (15–35 %), chronická hepatitida C (76 %) a u zdravých seniorů (až 25 %)[cite: 2, 3].
- ACPA (anti-CCP): Namířeny proti citrulinovaným peptidům (filagrin, vimentin, kolagen)[cite: 3]. Senzitivita ~68–80 %, ale vysoká specificita ~95–98 %[cite: 2, 3]. Predikují rychlý rozvoj erozivního kloubního poškození a systémovou progresi[cite: 2, 3]. Současná pozitivita RF a ACPA značí vysoce agresivní fenotyp s nutností časné intenzivní léčby.
ANCA asociované vaskulitidy (GPA, MPA, EGPA)
Vyšetření ANCA (proti cytoplazmě neutrofilů) je indikováno při podezření na nekrotizující vaskulitidu malých cév (renálně-plicní syndrom, glomerulonefritida, alveolární hemoragie, mnohočetné plicní uzly)[cite: 2, 3]:
- c-ANCA / Anti-PR3: Difuzní granulární cytoplazmatický vzor při IIF, antigenem je proteináza-3[cite: 2, 3]. Vysoce specifické pro granulomatózu s polyangiitidou (GPA) (pozitivita u 75–90 % aktivních forem)[cite: 1, 2, 3]. Převládají podtřídy IgG1, IgG3 i IgG4; perzistence či elevace IgG4 a IgA korelují s rizikem relapsu[cite: 1].
- p-ANCA / Anti-MPO: Perinukleární vzor při IIF, antigenem je myeloperoxidáza[cite: 2, 3]. Typické pro mikroskopickou polyangiitidu (MPA) (68–90 %) a eozinofilní GPA (EGPA / Churg-Strauss) (30–50 %)[cite: 1, 2, 3]. U EGPA mají ANCA-pozitivní jedinci častěji renální postižení a alveolární krvácení, zatímco ANCA-negativní mívají kardiální postižení[cite: 2].